Job 17 | CzeBKR | STEP | Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.

‏ Job 17

1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem. 2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé. 3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá. 4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš. 5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou. 6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm, 7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni. 8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude. 9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více. 10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého. 11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého. 12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností. 13 Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. 14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy. 15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří? 16 Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.