Luke 20
Zpochybňování Ježíšovy autority
1A ▼▼//Mt 21,23—27
stalo se v jednom z těch dnů, kdy učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, že k němu přistoupili velekněží a učitelé Zákona se staršími 2a řekli mu: „Pověz nám, v jaké pravomoci to činíš? Nebo kdo je ten, který ti tuto pravomoc dal?“ 3Odpověděl jim: „I já se vás zeptám na [jednu] věc. Povězte mi: 4Křest Janův ▼▼7,29
byl z nebe, nebo z lidí?“ 5Oni o tom mezi sebou rozvažovali: „Řekneme–li 'z nebe', řekne: 'Proč jste mu neuvěřili?' 6Řekneme–li však 'z lidí', všechen lid nás bude kamenovat, neboť je přesvědčen, že Jan byl prorok.“ 7I odpověděli, že nevědí, odkud. 8A Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci to činím.“ 9Podobenství o hospodáři a zlých vinařích
Začal ▼▼//Mt 21,33—46
lidu říkat toto podobenství: „[Jeden] člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval. 10V stanovený čas poslal k vinařům otroka, aby mu dali díl z úrody vinice. Avšak vinaři ho zbili a poslali s prázdnou. 11Poslal ještě jiného otroka; oni však i toho zbili, zneuctili a poslali s prázdnou. 12A poslal ještě třetího; i toho zranili a vyhnali. 13Pán vinice řekl: 'Co mám udělat? Pošlu svého milovaného syna; snad ⌈se před ním zastydí.⌉ ▼▼n.: na něho vezmou ohled.
' 14Když ho vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: 'To je dědic. Zabijme ho, aby dědictví bylo naše.' 15A vyhodili ho z vinice ven a zabili. Co jim tedy učiní pán vinice? 16Přijde, zahubí tyto vinaře a vinici dá jiným.“ Když to uslyšeli, řekli: „Kéž se tak nestane!“ 17On na ně pohlédl a řekl: „Co tedy znamená to, co je napsáno: 'Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, se stal hlavou úhlu.' ▼▼//Ž 118,22
18Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozdrtí. ▼▼Mt 21,44p
“ 19V tu hodinu na něj chtěli ▼▼ř.: hledali; 19,47
učitelé Zákona a velekněží vztáhnout ruce, ale báli se lidu. Poznali totiž, že toto podobenství řekl proti nim. 20Daň císaři
⌈Pozorně ▼▼14,1; //Mt 22,15—22
ho sledovali⌉ ▼▼var.: Vzdálili se
a poslali špehy, kteří předstírali, že jsou spravedliví, aby ⌈ho chytili za slovo⌉, ▼▼ř.: se uchopili jeho slova
a tak ho mohli vydat vrchnosti a vladařově pravomoci. 21Otázali se ho: „Učiteli, ▼▼7,40!
víme, že správně mluvíš a učíš a ⌈nebereš ohled na osobu⌉, ▼▼ř.: nepřijímáš tvář (= nikomu nestraníš)
ale podle pravdy učíš Boží cestě. 22Je nám dovoleno dát daň císaři, nebo ne?“ 23Ježíš zpozoroval jejich lstivost ▼▼n.: vychytralost; 2K 11,3
a řekl jim: 24„[Proč mne zkoušíte?] Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?“ Oni řekli: „Císařův.“ 25On jim řekl: „Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ 26A nedokázali ho před lidem nachytat ▼▼ř.: uchopit
v [jeho] řeči; podivili se jeho odpovědi a zmlkli. 27Sedm bratrů a žena při vzkříšení
Přišli ▼▼//Mt 22,23—33
někteří ze saduceů, kteří popírají ▼▼var.: říkají, že není
vzkříšení, a zeptali se ho: 28„Učiteli, Mojžíš nám napsal, že zemře–li něčí bratr, který má ženu a je bezdětný, aby si tu ženu vzal za manželku jeho bratr a vzbudil svému bratru potomka. ▼▼ř.: semeno
,
▼▼//Dt 25,5; Gn 38,8
29Bylo tedy sedm bratrů. Oženil se první a zemřel bezdětný. 30Stejně i druhý. 31Také třetí si ji vzal a stejně všech sedm; nezanechali děti a zemřeli. 32Nakonec zemřela i ta žena. 33Komu z nich bude tato žena patřit při ▼▼ř. en — 've'
vzkříšení? Vždyť všech sedm ji mělo za ženu.“ 34Ježíš jim řekl: „Synové tohoto věku ▼▼Mt 12,32!
se žení a vdávají. 35Avšak ti, kteří budou uznáni za hodny ▼▼1Te 1,5
dosáhnout budoucího ▼▼ř.: onoho
věku a zmrtvýchvstání, ▼▼n.: vzkříšení z mrtvých
se nebudou ženit ani vdávat. 36Vždyť již nebudou moci ani zemřít, neboť budou jako andělé a budou synové Boží, jsouce syny zmrtvýchvstání. ▼▼n.: vzkříšení
37A že mrtví vstávají, ukázal i Mojžíš 'při keři', když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým. ▼▼Ex 3,2.6.15n; Mt 22,32
38Bůh není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí jemu.“ 39Někteří z učitelů Zákona na to řekli: „Učiteli, dobře jsi to řekl.“ 40A už se ho neodvažovali na nic ptát. 41Čí syn je Kristus?
Řekl ▼▼//Mt 22,41—23,7
jim: „Jak mohou říkat, že Kristus je Davidovým synem? 42Vždyť sám David v knize Žalmů říká: 'Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, 43dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.'. ▼▼//Ž110,1
44David ho tedy nazývá Pánem; jakpak tedy je jeho synem?“ 45Když všechen lid poslouchal, řekl [svým] učedníkům: 46„Mějte ▼▼12,1; Mt 6,1!
se na pozoru před učiteli Zákona, kteří se chtějí procházet v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na tržištích, přední sedadla v synagogách a přední místa na hostinách. 47Vyjídají domy vdov a okázale ▼▼n.: předstíraně
se dlouho modlí; ti dostanou větší trest. ▼▼ř.: soud / odsouzení; Mk 12,40; srv. Jr 1,16; Ga 5,10
“
Copyright information for
CzeCSP